Sdružení EMOTA (European E-commerce and Mail Order Trade Association) si s velkým zájmem prostudovalo návrh Směrnice o právech spotřebitelů.

Jako organizace zastupující 23 národních asociací zásilkového obchodu z celé Evropy EMOTA podporuje všechny iniciativy, které zmenšují nejistotu zjednodušováním a harmonizací legislativy platné na jednotném evropském trhu, které zvyšují důvěru spotřebitelů prostřednictvím poměrně vysoké úrovně ochrany, a které zabraňují nadměrnému zatěžování zásilkových prodejců.

V našich následujících komentářích se zaměříme na dvě hlavní klíčové oblasti návrhu nové směrnice:

1. přístup k úplné harmonizaci a
2. právo na odstoupení.

1. Úplná harmonizace

EMOTA plně podporuje princip úplné harmonizace uvedený v Článku 4.

Již na začátku přípravy nového návrhu Směrnice o právech spotřebitelů EMOTA vítala orientaci na úplnou harmonizaci. Jednotná pravidla umožňují zásilkovým obchodníkům nabízet jejich produkty nebo služby za podobných podmínek ve všech Členských státech, zatímco spotřebitelům umožňují jejich nákup za jim známých okolností. Úplná harmonizace spotřebitelských pravidel by odstranila jednu z významných bariér rozvoje přeshraničního obchodu.

Skutečnost je taková, že dosavadní přístup založený na minimální harmonizaci, který Členským státům poskytoval řadu možností, vedl k refragmentaci národních trhů, v důsledku čehož se přeshraniční fungování stalo pro společnosti obtížným a nákladným. Například:

• Rozdíly v právu na odstoupení od smlouvy v rámci Evropy, které jsou zvýrazněny v Příloze IV Sdělení o implementaci Směrnice o zásilkovém prodeji[1];

• Povinnost prodávajícího nést náklady na vrácení zboží v Německu a ve Finsku;

• Odlišnosti v požadavcích na informace a způsoby předávání informací spotřebitelům;

• Odlišnosti týkající se plateb, jako jsou belgický zákaz požadovat jakoukoliv platbu před vypršením sedmidenní doby na odstoupení stanovené národní legislativou upravující podmínky zásilkového prodeje;

• Nepřiměřené a nadměrně vysoké pokuty udělované úřadem na ochranu osobních údajů ve Španělsku.

Členské státy by v budoucnu neměly mít možnost zavádět další omezení, než jsou ta, která jsou uvedena v Evropské směrnici, jako například možnost bezplatného vrácení pro spotřebitele nebo zákaz používání placených telefonních linek pro poprodejní služby.

Úplná harmonizace však musí ponechávat dostatek prostoru, aby si společnosti mohly vytvořit svůj vlastní komerční přístup k vytváření nabídek, které zákazníkům poskytnou možnost výběru.

2. Právo na odstoupení od smlouvy

1. Délka a začátek doby, během které je možné odstoupení od smlouvy

(Článek 12)

V této souvislosti bychom měli zdůraznit několik důležitých bodů:

• EMOTA požaduje, aby lhůty byly jednoznačně uváděny v kalendářních dnech. Úvodní ustanovení 24 stanovuje, že všechny lhůty uvedené ve Směrnici by měly být vykládány jako lhůty v kalendářních dnech. Vzhledem k tomu, že úvodní ustanovení sama o sobě nemají právní význam, byli bychom rádi, kdyby byl tento požadavek zopakován v těle Směrnice.

• EMOTA nesouhlasí s navrhovanou lhůtou na odstoupení od smlouvy v délce 14 dnů.

Ve skutečnosti je tato doba ještě delší, neboť text odkazuje na další 14-denní lhůtu, kterou zákazník má na vrácení zboží. V praxi by to znamenalo, že prodávající bude mít zboží mimo sklad celý měsíc.

To může představovat závažný problém zejména pro malé a střední podniky.

Z hlediska ochrany spotřebitelů, což je oblast, na kterou se směrnice o právech spotřebitelů zejména zaměřuje, se za přiměřenou dobu pro využití práva na odstoupení od smlouvy a pro vrácení zboží považuje lhůta sedmi kalendářních dnů. Pokud se určitá firma rozhodne poskytnout dobu delší než uvedených 7 dnů, měla by mít možnost tak učinit, avšak musí se jednat pouze o možnost marketingu.

Kromě logistických problémů, kterým společnosti musí čelit tehdy, jestliže mají zboží příliš dlouho pryč ze skladu, bychom rovněž měli opět zmínit riziko zneužití, kterému jsou zásilkoví prodejci vystaveni, a které mohou dobře zamýšlené předpisy na ochranu spotřebitelů podporovat. Zástupci sdružení EMOTA již při několika příležitostech uvedli praktické příklady takového zneužití a jsme rádi, že Evropská komise si tento problém uvědomuje, neboť úvodní ustanovení 31 uvádí, že „někteří spotřebitelé práva na odstoupení od smlouvy využívají poté, co zboží používali v rozsahu větším než nezbytném pro vyzkoušení jeho funkce". Naši členové nám skutečně sdělují, že neodpovědní spotřebitelé stále častěji objednávají zboží bez vážného úmyslu takové zboží zakoupit - namísto toho zboží obvykle použijí pro určitý (jednorázový) účel.

b. Povinnosti prodejce v případě odstoupení od smlouvy (Článek 16)

V Článku 16 je stanoveno, že obchodník by měl vrátit veškeré platby přijaté od spotřebitele do třiceti dnů od dne, kdy obdrží informaci o odstoupení od smlouvy.

Toto ustanovení nebere ohled na situace, kdy spotřebitelé výslovně požádají o (nákladné) expresní dodání zboží a/nebo o instalaci výrobku v domácnosti. V takových případech je nemístné požadovat, aby firmy spotřebiteli vracely dodatečný cenový rozdíl mezi expresní a „standardní“ dodávkou a poplatek za instalaci. Nesmí být umožněno, aby obchodníci museli spotřebitelům hradit náklady na zvláště vyžádanou instalaci produktů, či rozdíly v cenách speciálních způsobů dodání.

c. Povinnosti spotřebitele v případě odstoupení od smlouvy

(Článek 17)

• EMOTA nesouhlasí s navrhovanou dodatečnou lhůtou 14 dnů, během které by byl spotřebitel povinen zboží vrátit.

• EMOTA důrazně podporuje povinnosti spotřebitelů uvedené v článku 17 v souvislosti s jakýmkoliv zhoršením hodnoty zboží v důsledku jiného používání, než jak je nezbytné pro zjištění povahy a funkce zboží. Zde bychom měli navrhnout krok vpřed a vložit do textu znění, které by spotřebitele zavazovalo k tomu, aby s objednaným zbožím nakládal s opatrností po celou dobu, kdy je v jeho držení za účelem vyzkoušení.

d. Výjimky z práva na odstoupení od smlouvy (Článek 19)

Komise se rozhodla vytvořit seznam smluv, které by nezakládaly právo na odstoupení od smlouvy.

EMOTA se domnívá, že v tomto seznamu byly opominuty další důležité aspekty opravňující k vyloučení práva na odstoupení od smlouvy:

- zboží, které nelze vrátit ze zdravotních, bezpečnostních a/nebo hygienických důvodů;

Neúplný seznam příkladů takového zboží zahrnuje spodní prádlo, rtěnky, piercing, náušnice, zdravotní produkty nebo rozbalené matrace, které není možné vrátit, neboť by po vyzkoušení mohly představovat zdravotní riziko.

- rozbalené zboží obsahující software;

Produkty, které lze připojit k Internetu, mohou být v důsledku toho trvale kontaminovány.

V případě vrácení například přenosného počítače je obtížné a nákladné zjistit, zda byl používán pro práci s Internetem, a zda došlo k jeho kontaminaci škodlivými programy atd. Obchodníci by museli provádět nákladné "čištění", nebo by vyčištění mohlo být zcela nemožné, v důsledku čehož by obchodník nemohl produkt znovu prodat jinému spotřebiteli jako nový. Proto by vybalení jako kritérium pro možnost vrácení podle článku 19 (e) mělo být rozšířeno na veškeré zboží obsahující software.

- rozbalené knihy;

Aby se předešlo otevírání dveří zneužití, musí mít obchodníci možnost odmítnout vrácení rozbalených knih. Lidé mohou například zkopírovat ty stránky, o které mají zájem, a poté knihy vrátit.

Proto by knihy měly být rovněž zahrnuty do seznamu rozbaleného zboží, které nelze vrátit, jenž je uveden v článku 19 (e).

- zboží, které je spojeno s určitými službami;

Dnes jsou nabízeny kombinované produkty obsahující prvky služeb i zboží, jako jsou například služby širokopásmového připojení k Internetu s dodávkou modemu ADSL. V takových případech je objednávkou spotřebitele spuštěn proces aktivace služby na straně operátora, tj.: služba je spuštěna před dodáním zboží, které je součástí objednávky.

Ve stejném duchu, v jakém článek 19 (a) vylučuje služby, jejichž poskytování již bylo s výslovným předchozím souhlasem spotřebitele zahájeno před koncem lhůty na odstoupení od smlouvy, by měl být z práva na odstoupení od smlouvy vyloučen i tento druh smíšených produktů.

Na závěr by sdružení EMOTA rádo zdůraznilo, že Článek 19 by měl znovu zavést ustanovení, které bylo klíčovou součástí Směrnice o zásilkovém prodeji (Distance Selling Directive) (Článek 6, odstavec 3, 3. odrážka), že odstoupení od smlouvy není možné pro „dodávky zboží provedené podle specifikace zákazníka nebo individuálně upraveného zboží, případně zboží, které vzhledem k jeho povaze nelze vrátit, nebo u kterého hrozí rychlá zkáza nebo uplynutí doby použitelnosti.”

Obáváme se, že toto důležité všeobecné ustanovení, povaha produktu, bylo v novém návrhu přesunuto do úvodního ustanovení 33, kde nemá právní účinnost.